Rozhodující finále, vrchol vrcholu celé sezóny, byl na pořadu až posledního března. Venku už týden panovalo v podstatě letní počasí, my jsme to však chtěli dorazit a tak jsme týden neřešili nic jiného a nemysleli na nic jiného, než na tento rozhodující match (no, přeháním, ale ne moc). Bolístky šli stranou, zranění se nějak zlepšila, prostě najednou nás bylo v šatně před zápasem 16 připravených a natěšených, včetně Davida Musila, který pro natržené vazy v koleni z posledního zápasu nadstavby letošní sezónu už v podstatě odpískal. Šlo by však o druhé finále v řadě, o které by David pro zranění přišel, a tak to nějak dal. Že to nebylo ono bylo zřejmé, ale David byl i tak platný a první náš gól padl hodně jeho zásluhou. Do hry jsme šli s ideálním počtem 13 hráčů, což znamenalo, že tři hráči si nezahrají. A tak se Kracík, Plecháč a Petráček sice oblékli, absolvovali rozbruslení, ale dále už jen podporovali tým na střídačce (pakliže by po rozbruslení David Musil řekl, že to nejde, měl ho zastoupit Martin Petráček). V personální krizi se naopak ocitl soupeř, který krom stopkou potrestaného Plíška postrádal i tři nemocné a jednoho pracovně zaneprázdněného (nebo jak ty počty byly), takže soupeřů nakonec nastoupilo 11 do pole. Na tribuně se „tísnilo“ cca 85 diváků (spočítáno Zdendou Augustou začátkem 1. třetiny při jeho věčném pobytu na trestné), plus celkem plná hospoda. Rád bych vyzdvihl, že patrně poprvé ze všech našich finálových klání za posledních šest let měli fanoušci našeho týmu převahu a že byli slyšet, za což jim patří dík.
V první třetině se ale všichni kolem, včetně náhodných kolemjdoucích, asi nestačili divit, co že to tam na tom ledě vyvádíme. Tak mizernou třetinu v našem podání nikdo nepamatuje (a že jsme si vzpomněli i na třetiny, které jsme třeba 0:5 prohráli). Svazovala nás nervozita, nic nefungovalo, pořádně jsme si nenahráli. Augusta byl v úvodu vyloučen za šestého hráče na ledě a sotva se vrátil, šel na trestnou za stejný přestupek znovu (což se jen tak nevidí). Již v 6. minutě hrál soupeř dvojnásobnou přesilovku, trvající minutu a 14 sekund, vydrželi jsme. V 10. minutě jsme hráli 5 na 3 my, ale ani my jsme tuto 24 sekund dlouhou výhodu nezužitkovali. Po většinu 1. třetiny nás brzdila vyloučení a hodně nás podržel Dominik v brance. Jen jeho zásluhou byl stav po 20 minutách jen 0:1 - gól padl v 17. minutě, když se z pravé strany prohnal kolem Ersepky soupeřův hráč Mašek a našeho brankáře prostřelil.
Do 2. třetiny nastoupil Musil v prvním útoku, do 3. šel Truneček. Právě druhý jmenovaný měl ve 23. minutě obrovskou šanci, když zachytil soupeřovu rozehrávku a byl sám před soupeřovým brankářem, když však „natahoval“ ke střele, tak se mu svezl puk a bylo po. Naše hra se pozvolna zlepšovala, ale přišlo ještě další vyloučení a z toho soupeř ve 28. minutě zvýšil své vedení – do konce našeho oslabení zbývaly 3 sekundy. Těsně před polovinou zápasu jsme při přesilovce snížili na 1:2 – Musil se protáhl po pravé straně, zpoza brány nahrál na Beneše a ten z první prostřelil. Od té doby, tedy od poloviny zápasu, jsme již byli lepším týmem. Vyrovnávat mohl 3 minuty před přestávkou Rejthárek, který doklepával do odkryté branky, zařízení však minul – jeho čas měl prostě teprve přijít.
Do třetí třetiny jsme nastoupili ve 12 v poli – nevybití a nabuzení Míra Horyna a Aleš Rejthárek se na středu točili ve dvou, Augusta pochopil vážnost situace a zůstal sedět. Vyrovnání přišlo ve 42. minutě při přesilovce a notně nám pomohla dosud nezmrzlá voda v rohu útočného pásma. Sucharda v té vodě vybojoval puk, nahrál mezi kruhy na Beneše, ten vystřelil a Rejthárek před brankou tečoval puk mezi nohy soupeřova brankáře. Ve 45. minutě, při hře 4 na 4, Ersepka ze slušné pozice nastřelil tyč. Ve 49. minutě vyslal z našeho pásma Mára Kadavý puk podél levého mantinelu na Rejthárka do jízdy a ten to měl jeden na jednoho. Zhruba na kruhu to zasekl, obránce mu někam odjel, trochu i puk a tak Rejťas střílel z otočky. Trefil to parádně a my jsme vedli 3:2. Šest a půl minuty před koncem se zjevil sám před soupeřovou brankou Horyna, ale nedal, drama pokračovalo. Posledních pět minut jsme hru stáhli na dvě lajny, stát zůstal Soviár a Jelínek (který ale na led skočil ještě v poslední minutě místo naraženého Trunečka a stihl si ještě připsat asistenci). Závěr jsme si celkem pohlídali, soupeř už neměl sílu (a to ani tu morální). V úplném závěru Kuba Ersepka upravil skóre povedenou střelou na konečných 4:2. Pak už jen siréna a naše radost.
Přebrali jsme pohár pro vítěze, medaile, vítězné čepičky od sponzora soutěže a jelo se slavit. Oslavy byly tradičně bujaré a pokračovaly i druhý den při našem oficiálním „Sklepáckém večírku“.

Branky: 16:18 soupeř 0:1 (Mašek, as. Body); 27:36 soupeř 0:2 (Body, Mašek) - při našem OS; 29:12 Beneš (as. Musil) - PP; 41:25 Rejthárek (Beneš) - PP; 48:36 Rejthárek (Kadavý); 59:47 Ersepka (Jelínek)

Naše sestava: Brož D. - Ersepka, Kadavý - Žilák, Vencl - Musil, Horyna, Sucharda - Beneš, Rejthárek, Jelínek - Truneček, Soviár, Augusta, plus ustrojení a připravení: Kracík, Petráček a Plecháč, kteří nakonec do hry nezasáhli.
Rozhodčí: Žďárský, Svoboda

Zápas o přežití - buď konec sezóny, anebo třetí rozhodující zápas. Museli jsme vyhrát, Revival měl mečbol, který chtěl rozhodně využít. Soupeř byl silnější o Erika Bodyho, v prvním zápase absentujícího, my jsme mohli zapsat návrat do sestavy u Kadavého, Horyny, Soviára a do branky mladšího z Brožů. Naopak jsme v zápise o utkání škrtli slavícího Kracíka, zraněného Plecháče a zájmy státu hájícího Beneše.
Letošní finále, to je souboj mezi rutinéry finálových utkání (šesté za sebou) a nováčkem soutěže, mezi zkušeností (náš věkový průměr soupisky 32,28 let) vs. mládí (25,78 let). Tvrdostí se můžeme rovnat 182 min vs. 206 min vyloučení za sezónu. Návštěvnost utkání, které už mohlo rozhodnout, byla výborná – fanouškovská základna na obou stranách se sešla v počtu odpovídajícím významu tohoto utkání.
Zápas začal stejně jako první utkání, žádná výraznější šance, nikdo nechtěl udělat chybu. Po nějaké době začaly Sklepy přece jenom vystrkovat růžky, nicméně Revival oplácel stejnou mincí. Oba brankáři byli vynikající. Naštěstí z jednoho rychlého protiútoku vystřelil Jelínek z pravého kruhu a pod rukou gólmana puk propadl do brány. Ke konci třetiny dostal soupeř výhodu přesilové hry, které jsou u Revivalu velmi nebezpečnou zbraní. Puk putoval z hokejky na hokejku, až střílející Novotný prostřelil našeho Dominika.
Ve druhé třetině jsme hned zkraje dali soupeři 4 minutovou přesilovku. V této fázi hry přebíral otěže zápasu do rukou Revival, náš brankář byl nucen vytáhnout několik excelentních zákroků. Když se na nás valil další útok, Truneček vypíchl soupeři na červené kotouč a s Horynou si to pelášili na bránu 2 na 1. Výměna kotouče na modré a Trunda byl sám před gólmanem. Naštěstí nezvolil jeho typické zakončení, ale zamířil úspěšně střelu mezi nohy. Do šatny se šlo za stavu 2:1 pro nás, připomeňme jen, že první utkání bylo po dvou třetinách také 2:1, ale pro soupeře, který nakonec i vyhrál.
Bylo tedy otázkou, jak se kdo vypořádá se třetí třetinou. Odpověď přišla velmi brzy, když jsme využili Jelínkem po 7 sekundách nabídnutou přesilovku za vysokou hůl Plíška. Ten samý hráč nevybíravým faulem, který do hokeje nepatří, nabídl Sklepům 5-ti minutovou přesilovku a zamířil do sprch. Revival na nic nečekal a i při této přesilovce hrál naplno, my jsme se však nikam nehnali a spíše si hlídali, abychom neudělali chybu. Gól jsme již nedostali, v závěru jsme navýšili vedení Suchardou a Soviárem.
Takže na zápasy je to srovnáno 1:1, rozhodne tak páteční utkání. Utkání o vše.

Branky: 3:08 Jelínek (as. Rejthárek); 18:55 soupeř 1:1 (Novotný, as. Mašek) - naše OS; 32:57 Truneček (Horyna); 40:15 Jelínek (Ersepka) - PP; 55:29 Sucharda (Truneček); 59:56 Soviár (Rejthárek).

Naše sestava: Brož – Žilák, Vencl – Ersepka, Kadavý – Truneček, Rejtárek, Sucharda – Jelínek, Horyna, Augusta – Soviár, - , Petráček
Rozhodčí: Kejzlar, Svoboda

A je tu opět finále. Šesté v řadě. Vzpomínám na to první, s Krocany (2012). První zápas v Jičíně jsme 6:3 vyhráli, odvetu v N.Pace o gól prohráli - 4:5, u soupeře řádil Lukáš Karban (4+1). Rozhodovalo tenkrát prodloužení na 10 minut 4 na 4. V tom zůstal ve 3. minutě poslední jinak útočník Zdenda Augusta, ztratil puk a Ondra Mizera brejk proměnil. Jiný gól již v prodloužení nepadl (nehrálo se na zlatý gól), zbylo na nás stříbro. Vzpomínám na finále o rok později (2013), ve kterém jsme potkali Holín. Po zápasech 3:6 a 6:2 rozhodoval třetí zápas. A ten byl super. Neskutečné drama, hromada diváků, super atmosféra (asi nejlepší finále, co jsem hrál). Vedli jsme 1:0, pak 2:1, prohrávali 2:3, vyrovnali jsme, opět prohrávali 3:4. Na 4:4 vyrovnal 7 minut před koncem Matěj Chudoba. Když všichni vyhlíželi prodloužení, tak jsme 17 sekund před koncem dali vítězný gól (vyražený puk po střele Heřmanského dával do odkryté Martin Vencl). Rok poté (2014) a stříbrná vzpomínka. Ve finále s Hastrmany šlo také o slušné drama s výbornou kulisou, první zápas jsme však po prodloužení 3:4 prohráli, gól dával v 62. minutě Dan Mácha. V odvetě se dlouho hrálo bez branek, první a asi zlomový gól padl bohužel do naší sítě ve 37. minutě, pak už to nešlo, prohráli jsme 0:2. Vzpomínky na rok 2015 jsou opět zlaté, porazili jsme Divou Báru 11:1 a 5:3. První zápas nebyl zrovna finále odpovídající (možná z důvodu absence soupeřových nej hráčů Karbana, Semeckého a Zajíce, hrajících za Letce v Lomnici), druhý zápas už byl lepší, přesto se jedná určitě o nejnezajímavější finálovou sérii ze všech našich finálových účastí. Další rok, tedy vloni, jsme ve finále potkali Libáň a to bylo „jiné kafe“. Parádní bitva v obou utkáních, série, kterou taktéž hodnotím hodně vysoko, téměř na úroveň finále z roku 2013. První zápas, stav po 2 třetinách 2:2. Pak, ve 45. minutě soupeř během 40 sekund odskočil na 2:4. Snížili jsme v 50. minutě a vyrovnali v 55. (oba góly Kracík). A za další minutu dával pátý gól Matěj Chudoba, nakonec jsme vyhráli 6:4. Ve druhém zápase přetahovaná pokračovala, rozhodovalo se v prodloužení a v něm při oslabení ujel Vojta Žilák a v čase 60:49 ukončil tuto výtečnou sérii. Vzpomínky končí, je tu realita a rok 2017…
Soupeřem pro finále je nám tentokrát celek Revival Jičín, celek v soutěži nový, přesto poskládaný z ostřílených borců, poskládaný za jediným účelem: vítězit. Naše zápasy s tímto soupeřem během sezóny byly jak na houpačce: 3:5, 2:2, 7:1 a v nadstavbě 4:6 (tento zápas rozhodoval o držiteli Prezidentského poháru, který tedy získal soupeř). K prvnímu finále nás dorazilo 12, postrádali jsme, krom dlouhodobě zraněných, především obránce Kadavého, útočníka Horynu a univerzála Soviára. Soupeřů bylo snad 14, nevím, scházel Erik Body a dlouhodobě „američan“ Dan Mácha. Hrál se rychlý, pohledný a bojovný hokej, prostě finále. Skóre jsme otevřeli my a to při přesilovce – v 15. minutě střílel od modré Ersepka, Augusta puk tečoval a bylo to 1:0. Během první třetiny jsme měli asi nejvíce šancí na další gól, ale ani brejk Kracíka, ani jeho teč Venclovy střely od modré, a ani šance dalších v síti neskončily. A tak přišel téměř závěr třetiny, naše oslabení a najednou jsme lovili puk z naší sítě – 1:1. Ve druhé třetině stojí za zmínku především naše promarněná přesilovka 5 na 3 trvající více jak minutu. Bitva pokračovala, nám to však před soupeřovou bránou nějak nelepilo, navíc jsme se potýkali s problémy spíše technického rázu. Nejdříve praskl nůž brusle Kracíkovi, sehnal jinou brusli. Během třetiny si Vojta Žilák šlápl do díry v gumě na střídačce a totálně si ztupil brusli. Odběhl, než se znovu nabroušenou bruslí přišel, museli jsme hrát obranu rozhození a ve třech a zrovna v té chvíli jsme dostali druhý gól. To bylo v čase 36:13. No a v šatně mezi druhou a třetí třetinou zjistil Sucharda, z nouze opět hrající na beku, že i on má prasklý nůž. Než sehnal klíč potřebné velikosti (nůž měl), tak jsme v úvodu třetí třetiny dostali další dva góly. Nejdříve jsme pořádně nevyhodili puk ze třetiny, u dalšího gólu jsme tlačili, soupeř ale ujel a Standu prostřelil. Bylo to tak 1:4 a to už bylo moc. V posledních 10 minutách jsme ještě dostali tři nic neřešící góly, sami jsme nic nedali (zase tolik jsme toho v závěru už neměli) bylo jasné, že po tomto zápase bude slavit dílčí vítězství soupeř.

Branky: 14:07 Augusta (as. Ersepka) - PP; 18:48 soupeř 1:1 (Šťastný, as. Hurei) - naše OS; 32:13 soupeř 1:2 (Novotný, Mašek); 42:30 soupeř 1:3 (Dubravský, Srb); 43:17 soupeř 1:4 (Plíšek, Mašek); 50:31 soupeř 1:5 (Stránský, bez as.); 53:11 soupeř 1:6 (Dubravský, Šťastný) - 4na4; 55:49 soupeř 1:7 (Kubíček, Sedláček) - při našem OS.

Naše sestava: Věchet - Ersepka, Vencl - Žilák, Sucharda - Beneš, Rejthárek, Jelínek - Truneček, Plecháč, Augusta - Kracík, - , Petráček
Rozhodčí: Žďárský, Černý

Rozhodující semifinále. K tomu se nás sešlo po dlouhé době alespoň 12, překvapením byla účast Míry Horyny, jeho koleno sice pobolívalo, bez ortézy se to neobešlo, ale dorazil a zabojoval. Dorazil také Martin Plecháč (ten se ještě pošetřil předešlý den v úspěšném boji o 3. místo novopacké Hobbyligy), stále jen na lavičce postával Petr Kracík (ten naopak již o novopacký bronz den před tímto zápasem úspěšně zabojoval) a také Zděněk Augusta (jeho zranění se ale výrazně lepší, takže…). Zápas za béčko naopak nerozdýchal a k zápasu o finále OHL nenastoupil Martin Petráček. Problémem se zdál být post brankáře – zraněný Standa Věchet po 1. semifinále „uklidil“ výstroj s tím, že se musí dát do kupy a že „už tam tuto sezónu nevleze“. Poněvadž nám další dva brankáři, otec a syn Brožové, odjeli na dlouhodobě plánovaný lyžařský zájezd do Itálie a nikoho dalšího na tento post nemáme, musel se Standa „kousnout“ a nastoupit. A šlo mu to (a samozřejmě jeho spoluhráčům) tak dobře, že si to bude muset minimálně ještě jednou, v prvním finále, zopakovat (pak už se lyžaři vrátí). Pokud jde o soupeře, tak ten nenastoupil v plné sestavě, množství omluvenek, ať už z důvodu zranění, lyžování v cizině, či dokonce romantického víkendu kdesi na hotelu s přítelkyní, zanechalo na libáňském herním projevu a útočné síle bez pochyby značné šrámy.
Zápas jsme začali zostra, uběhla minuta a čtyři sekundy a po akci Trunečka, jehož nahrávku ještě bruslí tečoval Jelínek, otevřel Beneš skóre. A za 27 sekund to bylo 2:0, Soviár s přehledem zakončoval po nahrávce Plecháče. Soupeře jsme absolutně k ničemu nepustili, gól jsme už ale do konce třetiny nedali, i když především pozice Suchardy v 8. minutě, po nahrávce zpoza brány od Žiláka, byla gólová (zvonila jen tyč).
Hned v první minutě 2. třetiny jel Rejthárek sám na soupeřova brankáře, ale nedal. Ve 23. minutě však už libáňský brankář puk musel ze své sítě vylovit, a to po Ersepkově střele po ledě z pravého rohu, z hodně velkého úhlu. Ve 26. minutě tečoval Vencl Suchardovu střelu po ledě od modré a bylo to 4:0. Ještě ve stejné minutě jel na soupeřova brankáře sám Truneček, ani on svůj brejk neproměnil. Ve 33. minutě se při přesilovce trefil opět Vencl po pěkné nahrávce Beneše. Dále moje zápisky obsahují zmínku zhruba tohoto znění: 36. minuta – Rejťas zase sám – nic. Takže ani další brejk gólem neskončil. V závěru, ve 39. minutě soupeř snížil na 5:1.
Třetí třetinu jsme začínali přesilovkou a za 21 sekund dali další gól. Akci pravý obránce (Žilák), levý obránce (Vencl), levý útočník v rohu (Horyna) a pravý útočník na pravém kruhu (Sucharda) zakončil posledně zmíněný střelou z první do odkryté branky. Sedmý gól padl ve 44. minutě z hole Rejthárka, který se, tísněn obráncem, „nacpal“ před brankáře a blafákem zakončil. Poté ukázal své střelecké umění soupeřův hráč Radek Píša, který nejprve ve 47. minutě po ledě a poté ve 48. minutě excelentně pod víko propálil Standu v naší brance. V 56. minutě se z obyčejné strkanice za soupeřovou brankou zrodila menší bitka, rozhodčí trestali po dvou hráčích z každé strany (za nás Horyna a Sucharda). Definitivní podobu výsledku dal v 57. minutě Ersepka po nahrávce Plecháče.
Vítězství v tomto zápase bylo naše, stejně tak jako postup do finále…

Branky: 1:04 Beneš (as. Jelínek); 1:31 Soviár (Plecháč); 22:31 Ersepka (bez as.); 25:26 Vencl (Sucharda); 32:42 Vencl (Beneš) - PP; 38:11 soupeř 5:1 (Píša, bez as.); 40:21 Sucharda (Horyna) - PP; 43:56 Rejthárek (Vencl); 46:39 soupeř 7:2 (Píša, as. Vohnout); 48:27 soupeř 7:3 (Píša, Moravec); 57:42 Ersepka (Plecháč)

Naše sestava: Věchet - Ersepka, Kadavý - Žilák, Vencl - Horyna, Rejthárek, Sucharda - Truneček, Beneš, Jelínek - Plecháč, - , Soviár.
Rozhodčí: Kejzlar, Žďárský

A je tu semifinále. Po tak trochu divném dosavadním průběhu sezóny, kdy jsme byli schopni prohrát s kýmkoliv a třeba o týden později rozdílem třídy porazit ty nejlepší, po sezóně sužované zraněními a mizernou docházkou, přišel vrchol sezóny. Jak jsme na tom před startem play-off byli? No, nic moc. V posledním zápase nadstavby se zranil David Musil a Míra Horyna, jejich natržené kolenní vazy znamenají, že pro letošek dohráli (o jejich individuálních schopnostech a přínosu pro tým netřeba diskutovat). Den před semifinále si Zdenda Augusta doma skoro usekl prst (druhý muž našeho kanadského bodování bude také chybět). Obránce Petr Fejfar hrál naposledy 14.10., od té doby laboruje s bolavými zády, Martinové Petráček a Plecháč také stáli delší čas pro zranění, vrátili se v týdnu před semifinále. Tři měsíce nehrál vinou zpřetrhaných vazů v rameni Petr Kracík, na semifinále by mohl být, ale bez fyzičky, bez síly (a se strachem). Za celou sezónu jsme ani neviděli Dušana Hejňáka, kterého trápí chronická bolest zad, stejně tak byl mimo Matěj Chudoba, hodně pracující, momentálně dlouhodobě až v Kanadě. Trojice Pavel Rajm, Radek Krsek a Marek Foltýn už dávala přednost našemu béčku či úplně jiným aktivitám. Přes tyto komplikace se ostatní rvali jak lvi (nebo jak indiáni) a tak jsme se nějak probili na druhé místo tabulky, znamenající semifinále s třetí Libání (tedy opakování loňského finále).
První semifinále jsme ale nezačali vůbec dobře. Již po 72 sekundách jsme prohrávali – rozjetý soupeřův rychlík dostal na naši modré puk do jízdy, rázem jel sám a Standovi nedal šanci. Poté jsme tlačili, ale i z jasných tutovek jsme gól nedali. Přišla naše přesilovka, tu soupeř přežil a pár sekund po vyrovnání sil na hřišti to bylo 0:2 – bráněný soupeř vystřelil téměř od modré a kolem stojícího Standy prosvištěl puk do sítě. Třetí gól jsme obdrželi dokonce při naší přesilovce – soupeřův útočník, tísněn našimi dvěma obránci, v nouzi vystřelil, Soviár tečoval, puk si to zamířil někam ke stropu a pak pomalu padal, až spadl za Standova záda, do branky. Třetina skončila 0:3, přičemž se nedá říci, že bychom byli horším týmem. My však nedali nic, soupeř dal ze dvou šancí tři góly.
Od druhé třetiny jsme poslali Soviára do útoku, do obrany se pak stáhl Sucharda. Právě Souška si ve 24. minutě zadrbal puk mezi nohama, soupeř vypíchl a jel. Pak už jen nahrávka na pravou stranu, střela z první a gól, prostě libáňské pokračování lekce z efektivity (při tomto gólu si navíc Standa obnovil své svalové zranění, dokonce tak, že o přestávce po 2. třetině chtěl zápas ukončit, nakonec se nechal přesvědčit – je to přece jenom semifinále; letos ale už dochytal). Stav 0:4, to už bylo zlé. Nevzdávali jsme se, opět přišly nějaké šance, opět jsme je neproměnili (kdyžtak vedle, nebo přímo do brankáře, a když už to vypadalo, předvedl několikrát libáňský brankář parádní zákrok). Šanci jsme ucítili ve 32. minutě, kdy šel soupeř do tří. Po dobu dvojnásobné přesilovky, trvající 51 sekund, jsme však ani jednou nevystřelili. Prostě totální zmar. Poté už jsme se jen vezli, soupeř byl na koni. Ve 35. minutě 0:5, v té samé minutě, za pouhých 36 sekund 0:6. Dvacet sekund před koncem třetiny 0:7 – soupeři jeli dva na nula, puk si hodili jak prasata, na dlouhou hokejku, skákalo to, ale puk stejně skončil v naší síti. To už jsme hráli bez Trunečka, který odjel do Nové Paky bojovat s Křižáky o finále Hobbyligy.
Třetí třetina. Po 25 sekundách 0:8, za dalších 53 sekund 0:9. Nefungovalo nic. Kde je ručník? Hodíme ho tam… Vydrželi jsme, gól už nedostali (i když soupeř nějaké šance měl) a v poslední minutě jsme „udeřili“. Beneš dorážel do odkryté branky po střele Rejthárka a Plecháč v poslední sekundě zápasu tečoval Soviárovo nahození od modré. Konec, skóre 2:9 netřeba řešit, příště musíme vyhrát. Za současného stavu mužstva a s vědomím síly soupeře to však bude fuška. Ale porveme se…

Branky: 1:12 soupeř 0:1 (Křiváček, as. Zeman); 13:37 soupeř 0:2 (Píša, Smetana); 18:21 soupeř 0:3 (Zeman, Mikolášek) - při naši přesilovce; 23:17 soupeř 0:4 (Zeman, Kohout); 34:23 soupeř 0:5 (Křiváček, Vohnout); 34:59 soupeř 0:6 (Zeman, Kohout); 39:40 soupeř 0:7 (Kohout, Zeman); 40:25 soupeř 0:8 (Kohout, Zeman); 41:18 soupeř 0:9 (Kryštofek, Křiváček); 59:11 Beneš (as. Rejthárek); 60:00 Plecháč (Soviár).

Naše sestava: Věchet - Ersepka, Kadavý - Sucharda, Žilák - Beneš, Rejthárek, Soviár - Plecháč, Jelínek, Petráček - Truneček (jen 2 třetiny)
Rozhodčí: Kejzlar, Abel

Branky: 23:52 Fejfar (as. Rejthárek); 35:23 Rejthárek (bez as.); 58:33 soupeř (Zdárský, as. Rozsypal)
Naše sestava: Věchet - Fejfar, Soviár - Kracík, Žilák - Beneš, Musil, Sucharda - Horyna, Rejthárek, Vencl - Augusta, Petráček, -
Rozhodčí: Kejzlar, Hurei

Branky: 03:57 soupeř (Křiváček, as. Píša); 10:16 soupeř (Zeman, Kryštofek); 29:41 Petráček (as. Augusta), 54:06 soupeř (Kaulfus, Kohout); 58:44 soupeř (Kohout, Mikolášek)
Naše sestava: Věchet – Žilák, Fejfar - Vencl, Soviár – Musil, Horyna, Sucharda - Beneš, Augusta, Petráček
Rozhodčí: Kejzlar, Brož